Mainská mývalí kočka

Mainská mývalí kočka

Toto plemeno vzniklo pravděpodobně křížením amerických koček z oblasti Nové Anglie-Maine s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Jejich značná podoba s norskou lesní kočkou napovídá, že tato plemena musela mít společného předka. Jedna legenda také vypráví o Marii Antoinettě, která se v předtuše násilné smrti chtěla vystěhovat do Ameriky. Jako první tam poslala právě své milované kočky, mezi nimiž prý byly i nějaké turecké angory. Jejich potomci pak dali vzniknout tomuto plemeni. Ať už je původ jakýkoli, jde skutečně o plemeno typické pro americký kontinent. Dlouhou dobu zde byly mainské mývalí kočky využívány v boji proti hlodavcům. Poprvé byly vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno zaregistrováno.

Tyto kočky byly poprvé spatřeny v americkém státě Maine a od toho je odvozeno první slovo názvu plemene. Druhé slovo – "mývalí" bylo kočce přiřazeno díky jejímu huňatému ocasu, nápadně připomínajícímu medvídka mývala.[2] Mezi chovateli, je ovšem spíše uznávaná verze, že název Maine Coon, je odvozen od Britského mořeplavce a kapitána Charlese Coona, který do Ameriky přivezl zřejmě dlouhosrsté Norské Lesní Kočky, jež se následně zkřížily s krátkosrstými kočkami žijícími v Americe.

Mainská mývalí kočka je velmi přítulná a mazlivá. Se svou rodinou si často vytváří pevné pouto, ale není na ní závislá - ráda se věnuje i svým vlastním aktivitám. S oblibou si hraje a svou hravost neztrácí ani ve vyšším věku.[5] Pokud je jako kotě seznámena se všemi členy domácnosti, ať už kočkami či psy, mívá pak k nim velmi přátelský vztah.[6] Další výhodou je také její kladný vztah k dětem. Tyto kočky mají rády mazlení, i když samozřejmě existují výjimky. Jsou to kočky spíše klidné, mají společenskou povahu. Rády se zapojí do všech činností svého majitele, ale nejsou vlezlé.

V chování mainské mývalí kočky najdeme řadu odlišností od ostatních kočičích plemen. Jednou z nich je způsob, jakým pijí vodu. Často můžeme pozorovat, že do ní nejprve několikrát udeří tlapkou, než se napijí. Někteří jedinci pijí vodu pomocí tlapky, ze které si udělají "naběračku". Dalším specifickým chováním této kočky je schopnost spát na nepohodlných a neobvyklých místech. Toto chování zdědila po svých předcích, kteří se tímto způsobem adaptovali na drsné podmínky prostředí, ve kterém žili. Ve spánku bývá často schoulená do zcela neobvyklých pozic. Dále je pozoruhodné její tiché, hvízdavé mňoukání a mimořádně hlasité, hluboké předení, které někomu může připomínat holubičí vrkání.[1]

nebo

Ach, velkolepá mainská mývalí kočka. Kdo by o ní tajně nesnil? Chodící chlupatý obr, jak se mu říká. Kočkopes. Obrovská kočka s povahou psa. Mainské mývalí kočky jsou rozhodně plemenem, o kterém snad slyšel téměř každý - od jejich velikosti až po hravou povahu. Ano, rozhodně je to plemeno, které stojí za to mít, ale pojďme si rozebrat pár vlastností, které vám je blíže představí. Zde je několik jejich charakteristických rysů:

Především jsou mainské mývalí kočky velké. Ve skutečnosti jsou držiteli Guinnessova rekordu pro nejdelší domácí kočku: jejich délka se pohybuje od 40 do 100 cm! To je více než většina koček! Nenechte se však vyděsit jejich velikostí, protože mainské mývalí kočky jsou v jádru mírní obři.

Jeden velký chlup doma

Jedním z nejvýraznějších znaků mainských mývalích koček je jejich hustá, luxusní srst. Je to jako hladit nadýchaný obláček! Ipřesto, na rozdíl od některých koček, mainské mývalí nevyžadují velkou péči o svou srst. Nedivte se ale, když kolem vás při procházce po bytě proletí chuchvalec chlupů. Nezapomeňte je však čas od času pořádně vyčesat, protože hrozí možnost vzniku dredů! A malá rada z redakce, zastřihněte radši srst kolem hřbetu pod ocasem, abyste se vyhnuli možnému dárečku po návštěvě toalety.

Hravý charakter

Mainští mývalové jsou známí svou hravou a zvědavou povahou. Budou vás sledovat, pokud budete dělat domácí práce, přesazovat květiny apod. Je přece vzrušující sledovat, co jejich milovaní majitelé dělají! Vždy jsou připraveni hrát si na honěnou nebo na míč a také se rádi aportují. Někteří dokonce rádi chodí na vodítku (ano, čtete správně). Pokud tedy hledáte kočku, která se více podobá psovi, mainská mývalí může být právě pro vás tím pravým plemenem.

Společenská zvířata

Zatímco některé kočky jsou známé svou uzavřeností, mainské mývalí jsou pravým opakem. Rády jsou v blízkosti svých lidí a často se o nich mluví jako o "psích", pokud jde o jejich věrnost a náklonnost. Skvěle se také snášejí s dětmi a ostatními domácími zvířaty.

Kecálky

Mainky jsou známé svou hlasitou povahou. Nestydí se vám dát najevo, když chtějí pozornost nebo jídlo (což se, buďme upřímní, děje téměř neustále). Slyšeli jste už žvatlavého huskyho? Tady máte mainskou mývalí, která je stejná, jen je to kočka. Rády žvatlají a komentují všechno, co se děje. Mají spoustu druhů mňoukání a cvrlikání, díky kterým si s chlupatým kamarádem můžete zajímavě popovídat.

Štětinky na uších, huňatá srst a téměř obří rozměry dělají z mainky neotřele vypadajícího společníka. I povahové vlastnosti naznačují, proč toto kočičí plemeno získává raketovou rychlostí na oblíbenosti. Tento článek shrnuje klíčové informace a zajímavosti o plemeni mainská mývalí kočka. Čím vás tato kočka překvapí?

Plemeno mainské mývalí kočky, nazývané také Maine Coon, se může pyšnit dokonalou psí povahou. Je to takový kočkopes. Co to ale znamená pro majitele? Tyto kočky mají velmi rády společnost, jak kočičí, psí, nebo i tu dětskou. Jsou trpělivými parťáky, kteří si vydrží hrát do roztrhání těla. Navazuje na to obliba aportování jakýchkoliv předmětů, ideální jsou gumičky do vlasů, účtenky z obchodu nebo jiné věci, co by jim neměli patřit do pacek.

Jak už napovídá jejich přívlastek Coon mají mainky co dočinění s mývalem (anglicky racoon). Stejně jako mývalové i mainky milují vodu. Platí to pro většinu zástupců plemene, ač se samozřejmě mohou najít i výjimky potvrzující pravidlo.

Připravte se na lehání kočky do misek, rozlévání vody a cákání, je to přece zábava. Nesmí vás překvapit ani rychlý a nečekaný skok kočky do vaší relaxační koupele.

Možná nevíte… V zemi svého původu musí Mainské mývalí kočky často prorážet led na hladině vody, aby se mohli napít. Tato vlastnost jim zůstala i v našich podmínkách a velmi často uvidíte, jak vaše maina bubnuje" packou o vodní hladinu v misce.

Ano, zvuky, které plemeno vydává se obvykle podobají spíše vrkání holubů. Přesto je škála zvuků rozmanitější a každý jedinec má vlastní repertoár k vyjádření pocitů, nejčastěji pocitů hladu. O jídlo si mainská mývalí kočka umí říct stejně jako kterákoliv jiná.